»Potom je wójna wudyriła a je jasnje było, zo njezměju žanu domiznu, do kotrejež móhł so nawróćić.«
![Dušan Hajduk-Veljković Foto: <b>Lubina Hajduk-Veljkovićowa</b>](/epaper/import/20210630130401_EPaperPage_960_1_17325/960_0008_52770_Hajduk_Veljkovic_Dusan_ITX.jpg)
Rozmołwa z lektorom za bosnišćinu, chorwatšćinu a serbišćinu na uniwersitomaj w Lipsku a Halle-Wittenbergu, spisowaćelom, přełožowarjom a tołmačerjom Dušanom Hajdukom-Veljkovićom wo pochadźe, cuzbje a hdźe so doma čuje
Wy sće wotrostł w Běłohrodźe, potom do Saarbrückena ćahnył a bydliće mjeztym wjele lěta w Lipsku. Hdźe čujeće so doma?
Jenož w Lipsku.
To rěka Waša krajina dźěćatstwa wjace žanu rólu za Was njehraje?
Wona hraje jara wulku rólu, ale jenož jako rjana dopomnjenka. Je to tajki reservoir, z kotrehož swoje ideje za literaturu wozmu. Žiwjenje w Juhosłowjanskej je za mnje hižo lětdźesatki nimo.