Stoćiny towarstwa „Společnost přátel Lužice“

Petr Kaleta

Bohate a intensiwne kulturne a wědomostne styki mjez Čechami a Serbami wjercholichu na mjezy 19. a 20. lětstotka, jako załoži so 20. měrca 1907 w Praskim Hlávěkowym internaće na iniciatiwu studenta Jana Bryla towarstwo, kotrež měješe spočatnje bjezwuwzaćnje serbske wostać a kotrež mjenowaše so Łužisko-serbske towarstwo „Adolf Černý“ w Praze (prěni předsyda towarstwa bě Jan Bryl, po nim Cyril Wjenka).1 Hłowna intencija załožićelow bě zwučowanje w serbšćinje, zeznajomjenje ze serbskej wědomosću a kulturu.
Po wudyrjenju Prěnjeje swětoweje wójny někotrych čłonow towarstwa přesłyšowachu, a jeho činitosć so w lěće 1915 zastaji. Přiwšěm pak dóńdźe tež po tym ke kontaktam ze Serbami. Po wobnowjenju Łužisko-serbskeho towarstwa „Adolf Černý“ w lěće 1918 dóńdźe k nowemu rozmachej. Wot 1919 skutkowaše w funkciji předsydy Jan Hejret. K najaktiwnišim čłonam słušeštaj jednaćel Vladimír Zmeškal a městopředsyda Josef Páta. Čłonstwo masiwnje rozrostowaše, w njeličomnych městach a na wsach wutworjachu so wotnožki (1933 měješe organizacija hižo 3 423 čłonow). Prawdźepodobnje bě to čas najaktiwnišeho skutkowanja towarstwa. Direktnych kontaktow k serbskim organizacijam bě wjele, do Čěskeje dojězdźowachu wuprawy serbskich Sokołow a spěwarskich organizacijow atd.
W lěće 1919 přemjenowa so Łužisko-serbske towarstwo „Adolf Černý“ w Praze na Česko-lužický spolek „Adolf Černý“, kotryž zahaji lěto na to wudawanje měsačnika Čěsko-lužický Věstník (Čěsko-serbski wěstnik).
Towarstwo „Adolf Černý“ wuwiwaše tež na publicistiskim polu aktiwne skutkowanje. W lěće 1922 zahaji wudawanje prestižneje Česko-lužickeje knihovnički, pozdźišo tež ediciskich rjadow Lužická korespondence, Dnešní Lužice, Dom a swět atd. W tutych publikaciskich aktiwitach hraješe jednaćel towarstwa Vladimír Zmeškal (1902–1966) centralnu rólu. Z mnohich dźěłow njech su mjenowane na př. publikacije Handrij Zejler (J. Páta, Praha 1922), Patnáct let Česko-luž. spolku „Adolf Černý“ v Praze 1907–1922 (V. Zmeškal, Praha 1923), B. Smetana a Lužice (B. Krawc, Praha 1924).
1924 přewza towarstwo prěnjotnu knihownju Praskeje „Serbowki“. Dwě lěće pozdźišo zjednoći so serbska knihownja „Serbowki“ z towarstwowej knihownju a dopjelnjowaše so běžnje jako nowopomjenowana Hórnikowa serbska knihownja w Praze. W lěće 1931 přemjenowa so towarstwo na Československo-lužický spolek „Adolf Černý“ a mjeno časopisa na Lužickosrbský věstník. Lěto pozdźišo so mjeno towarstwa znowa změni, a to na Společnost přátel Lužice. W 30tych lětach 20. lětstotka nasta jedyn z najwjetšich rozkćěwow a ličba čłonow widźomnje rozrosće. Nimo Prahi skutkowaše w Čěskej a na Morawje 16 wotnožkow towarstwa Společnost přátel Lužice, čemuž wotpowědowaše jeho rozsahłe skutkowanje. Čłonojo organizacije slědowachu jara čućiwje a z napjatosću situaciju Serbow w nacistiskim staće. Towarstwo informowaše ze wšěmi mocami wo Serbach a jich wobćežnych wuměnjenjach w tehdyšej Němskej hač k zakazej skutkowanja w lěće 1939. Mnozy Češa pak njezabychu ani w běhu Druheje swětoweje wójny na Serbow. W miljeju čěskosłowakskeho eksila wěnowaše na př. Josef David (1884–1968) Serbam kedźbnosć, kotryž dźeržeše wo nich w lěće 1944 w Londonje přednošk, kotrehož tekst wuńdźe pod titlom Lužičtí Srbové (London 1944 a Praha 1946).
8.6.1945 wotmě so zhromadźizna na manifestaciji Praskeho wobydlerstwa, hdźež so w přitomnosći zastupjerjow Serbskeho narodneho wuběrka w Budyšinje Společnost přátel Lužice wobnowi, kotrejež předsyda bu po J. Hejreće jeje dowójnski jednaćel a aktiwny dźěłaćer Vladimír Zmeškal. W lětach 1945–1948 pokročowaše Společnost přátel Lužice z wudawanjom časopisa Lužickosrbský věstník. Po nim wuchadźeše komunistisce orientowany časopis Nová Lužice (1948-1949). Wot 20. junija 1945 wusyłaše sćelak Praha I (wot decembra 1945 Praha II) w rjedźe „Lužickosrbská pùlhodinka“ powěsće wo kulturnym a politiskim žiwjenju Serbow.2 Doba 1945–1946 móže so wobhladować jako wjeršk politiskeho a kulturneho zajima čěskeje (čěskosłowakskeje) towaršnosće za Serbow a jich žiwjenje, štož pokazowaše so 1946 w rozrosće čłonstwa na 8450.3
Společnost přátel Lužice pak dožiwi w powójnskim času někotre změny. Na čole stejachu po Vladimíru Zmeškalu, kotryž bu po februaru 1948 z funkcije předsydy wotsadźeny, Ladislav Rutar, Antonín Frinta a Kristián Pavel Lanštják. Srjedź 50tych lět 20. lětstotka bu Společnost přátel Lužice nućena, so do towarstwa Společnost Narodního muzea jako Sbor pro studium lužickosrbské kultury zarjadować, kotryž móžeše w lětach 1959–1966 znowa Vladimír Zmeškal a po nim Bohumil Kovařík wjesć. Po jeho smjerći stupi 1975 na čoło Wotrjada (pozdźišo Sekce studium lužickosrbské kultury při Společnosti Národního muzea) Zdeněk Boháč (1933–2001). Hłowny periodikum Sekcije bě wot 50tych do 70tych lět Přehled lužickosrbského kulturního života, wuchadźacy jónu resp. dwójce wob lěto (1958–1977). Po nowembru 1989 přeměni so Sekcija na Sdružení přátel Lužice (1990). Pod předsydstwom Z. Boháča kaž tež jeho předchadnikow so ani jónu njesta, zo by so jedyn z čłonskich wječorkow z přednoškom wuwostajił.

Wuwiće po 1989

Po lěće 1989 zajim za Serbow w čěskej towaršnosći nahle rozrosće. Předewšěm w 90tych lětach, jako so njeličomne zarjadowanja ze serbskej tematiku organizowachu a so na stronach časopisa Česko-lužický věstník wjele wažnych nastawkow k stawiznam a kulturje Serbow jewješe. Spočatk 90tych lět 20. lětstotka poča skupina młodych horliwcow swój zajim za Łužicu a Łužiskich Serbow aktiwnje pokazować, kotraž załoži w lěće 1990 Spolek česko-lužické mládeže (registrowany w měrcu 1991), kotryž změni srjedź 90tych lět w zwisku z rozrosćacym čłonstwom swoje mjeno na Spolek česko-lužický (předsydźa běchu Jiří Hejnic, Richard Bígl a Radek Čermák).4 Mjez mnohimi aktiwitami towarstwa wudawaše so nowy měsačnik Česko-lužický věstník (wot 1991 do apryla 1993 wuchadźeše pod mjenom Zpravodaj Spolku česko-lužické mládeže).5 Zhromadne dźěło towarstwa Spolek česko-lužický a wjednistwa towarstwa Sdružení přátel Lužice wopokaza so jako ćežke. Diskutowane bu předewšěm prašenje wobnowjenja towarstwa Společnost přátel Lužice, kotrež měješe na dowójnske tradicije organizacije ze samsnym mjenom nawjazać. K jeje faktiskemu wobnowjenju njeje dóšło. Wobě towarstwje wuwiwaštej bohate kulturne skutkowanje a prezentowaštej zjawnje swoje pozicije k němskej politice napřećo Serbam.
Z wulkeje ličby zarjadowanjow, kotrež so w 90tych lětach 20. lětstotka přewjedźechu, bychmy předewšěm sćěhowace mjenować móhli: Sympozij „Fin de sičcle“ w literaturje a kulturje Serbow (Praha 10.–11.11.1993), wustup lajskeho dźiwadła ze Sulšec pod nawodom Jurja Kostorža w Praskim Serbskim seminarje (wobrazaj z hry A. Nawki Pater Ticin a princ Eugen, 4.12.1993) abo Łužiskoserbski wječork při składnosći 12. wšosokołskeho zlěta (2.7.1994). K najwažnišim słušachu Dny łužiskoserbskeje kultury w Praze (10.–17.10.1994), w kotrychž wobłuku so w běhu jednoho tydźenja dźewjeć zarjadowanjow wotmě. Bě to na př. wustajeńca dr. Boháča „Čěsko-łužiske kulturne styki“ a ekspozicija, kotruž běchu Serbja přiwjezli (wobě w radnicy na Staroměšćanskim naměsće w Praze), wustup Slepjanskich kantorkow před Staroměšćanskej radnicu abo předstajenje hry J. Kocha Jagaŕ Bagola w delnjoserbšćinje ze simultanym přełožkom. W lěće 1994 wotmě so hišće Serbski sympozij (12.–13.10.1994, zarjadowany wot Słowjanskeho instituta Akademije wědomosćow Čěskeje republiki) a lěto na to wotkrychu pomjatnu taflu Jana Ćěsle w Nekelovje (Spolek česko-lužický, Sdružení přátel Lužice, 7.10.1995).
12.4.1997 přednošowaše předsyda towarstwa Spolek česko-lužický, R. Bígl, na wólbnej zhromadźiznje Domowiny w Chrósćicach, 16.10.1999 přewjedźe so při rowje Jurja Wićaza na Olšanach wopomnjenska swjatočnosć k 100. róčnicy jeho narodnin, w juliju 2000 wotmě so demonstracija towarstwa Spolek česko-lužický před wulkopósłanstwom Zwjazkoweje republiki Němskeje w Praze přećiwo wotbagrowanju wsy Rogow a w decembru 2001 zarjadowa so zhromadźizna k 100. posmjertnym narodninam Václava Srba Chejnicańskeho w Chýnicach pola Prahi (Maćica Serbska, Spolek česko-lužický, Sdružení přátel Lužice).
Poćah mjez towarstwomaj Spolek česko-lužický a Sdružení přátel Lužice změni so hakle po smjerći Zdeněka Boháča w lěće 2001 (předsyda towarstwa Sdružení přátel Lužice bu Josef Ladra), jako so w lěće 2002 towarstwo Spolek česko-lužický wožiwjenemu towarstwu Společnost přátel Lužice přidruži (předsyda bě Radek Čermák), kotrež faktisce wot lěta 1955 njeeksistowaše. K zjednoćenju do jedneje organizacije dóńdźe w lěće 2003, jako přeńdźe čłonstwo towarstwa Sdružení přátel Lužice do towarstwa Společnost přátel Lužice. Jeho předsyda bu Leoš Šatava, kotrehož wotměni w lěće 2006 Hanuš Härtel.
5. septembra 2003 zorganizowa towarstwo Společnost přátel Lužice (SPL, Towarstwo přećelow Serbow) na Małostronskim naměsće w Praze demonstraciju přećiwo zawrjenju srjedźneje šule w Chrósćicach, kotraž wotmě so składnostnje wopyta němskeho zwjazkoweho kanclera Gerharda Schrödera. Nowonastate Towarstwo přećelow Serbow pokročowaše z popularizowanjom serbskeje problematiki w čěskej towaršnosći kaž tež z wudawanjom publikacijow (na př. publikacija: Timo Meškank: 7x7, Praha 2004, abo Praha a Lužičtí Srbové, zběrnik mjezynarodneje wědomostneje konferency k 140. róčnicy narodźenja Adolfa Černeho, Praha 2005, nimo toho na př. přiłohi časopisa Česko-lužický věstník: Róža Domašcyna: Koče čary, Praha 2004, abo Beno Budar: Jaro modré/Nalěćo módriny, Praha 2006). Nimo tradicionalnych přednoškow wotmě so w lěće 2004 na př. t. mj. „Serbske nalěćo“ (meja 2004) abo mjezynarodna wědomostna konferenca „Praha a Łužiscy Serbja“ (25. – 26.11.2004). W lěće 2006 rozšěrješe SPL tež peticiju k zachowanju Łakomskich hatow, kotruž podpěrowachu nimo přećelow Łužicy wuznamne čěske ekologiske organizacije, tež někotři politikarjo ju podpisachu.
Skutkowanje SPL pak njewuwiny so w tutym času problemam. Bě to njeprawidłowne wuchadźenje časopisa Česko-lužický věstník a woteběraca informowanosć wo přitomnostnych čěsko-łužiskich stykach na stronach tutoho časopisa,6 štož bě za čłonstwo kaž tež za serbsku Łužicu problematiske. Hłowny tema wjacorych lět běchu hospodarske ćeže, do kotrychž bě so SPL po njepřemyslenych publikaciskich wustupach a po organizaciji t. mj. „Serbskeho nalěća“ w lětomaj 2004 a 2005 dóstało. Dźěl předsydstwa dyrbješe zhromadnje z pokładnikom a knihiwjednicu w času 2004–2006 wjele prócy nałožić, zo by so SPL z tuteje wobćežneje situacije dóstało.
K njewuspěcham SPL słušeja tohorunja jednanja wo wróćenje abo znajmjeńša spřistupnjenje wubranych městnosćow Serbskeho seminara na Małej Stronje. Wot kónca 90tych lět 20. lětstotka wotměwachu so mnohe jednanja z kulturnymi a politiskimi zastupjerjemi zamołwitych organow, tola bjez wuspěcha. Bohužel so ani njeporadźi, dobre kontakty Domowiny k čěskim politikarjam wužić. Centrum za studij wysokeho šulstwa (podsteji ministerstwu za šulstwo, młodźinu a sport Čěskeje republiki), kotrež sydleše w twarje něhdyšeho Serbskeho seminara7 (hlej foto), hdźež měješe SPL swoje sydło, znjemóžni dotal ani wróćenje twara towarstwu SPL ani nawrót Hórnikoweje serbskeje knihownje z jeje hódnotnymi wobstatkami.8
Loni poradźi so wjednistwu SPL hospodarsku situaciju stabilizować a dźakowano tomu zamó sej realny publikaciski plan za přichod nastajić (pohladnicy, wabjenski material, karty a dr.).9 Z pomocu darow z rjadow čłonow móžeše so tež drohotny pomnik ze zběrki SPL restawrować, mjenujcy wobraz wuznamneho serbskeho duchowneho Jakuba Xavera Ticina. Swoje dotalne skutkowanje hódnoćeše SPL na dwudnjowskej swjatočnosći składnostnje 100. róčnicy swojeho załoženja (Narodna knihownja Čěskeje republiki – Słowjanska knihownja, 9.–10.11.2007). SPL přeńdźe w 20. lětstotku kaž tež spočatk 21. lětstotka někotre krizowe etapy, sylnosć a intensita čěsko-serbskeho přećelstwa zamóštej pak přeco dobyć a wšitke problemy a wobćežnosće hospodarskeho kaž tež politiskeho razu zrjadować. Sam mam krutu nadźiju, zo so wona w tučasnej dobje tutym problemam wuwinje a zo docpěja čěsko-serbske styki runinu, kiž wotpowěduje tradiciji, kotraž wutwori so w běhu 19. lětstotka a kotraž měješe swój wjeršk w aktiwitach towarstwa SPL za čas Prěnjeje čěskosłowakskeje republiki.
Přeł: kf

1 Towarstwo měješe sydom załožićelow (Serbja Jan Bryl, Jurij Hantuš a Cyril Wjenka a Češa František Páta, Josef Páta, Cyril Stefan a Vilém Štekl).
2 Petr Ledvina, Společnost přátel Lužice v Praze v letech 1907–1948. Magisterská práce. Filozoficko-přírodovědecký fakulta Slezské univerzity v Opavě, Opava 2005, str. 102.
3 Tež tam, str. 132.
4 K załožerjam Towarstwa čěsko-łužiskeje młodźiny słušachu: J. Hejnic, R. Bígl, P. Sikora, Z. Sklenářová, R. Mikula a dr.
5 W 90tych lětach přinošowachu do časopisa čěscy awtorojo kaž tež Serbja. K aktiwnym dopisowarjam słušachu wot spočatka B. Malotín, T. Meškank, Z. Boháč, J. Vlk, R. Bígl, Z. Sklenářová a dr.
6 Z njespokojacej situaciju časopisa Česko-lužický věstník zaběraše so samo wurjadna wólbna zhromadźizna SPL w decembru 2006.
7 W oktobru 2007 přeńdźe Serbski seminar pod zarjadnistwo Europskeho socialneho fonda, ale wosta dale we wobsydstwje ministerstwa za šulstwo, młodźinu a sport.
8 W lěće 2002 dosćahny knihownju katastrofalne powodźenje. Dźěl wobškodźenych knihow so po składowanju w mróžernjach wuchowa, někotre pak so dospołnje zničichu. Dla wobnowjenja Serbskeho seminara, kiž bě so přez wysoku wodu poškodźił, so knihownja dočasnje přenjese do Katolskeje teologiskeje fakulty Karloweje uniwersity w Praze. Spočatk lěta 2005 knihi do pincy zakładneje šule w Praze 10 přenjesechu, hdźež hač do přitomnosće w kašćikach leža. Hórnikowa knihownja je tuž nětko njepřistupna.
9 5. 11. 2007 měješe SPL 104 čłonow.