Nowe dopóznaća k žiwjenju a slědźenju Adolfa Černeho

ZDENĚK VALENTA

W smažniku zašłeho lěta zakitowaše Hana Vraspírova na katedrje bohemistiki Uniwersity Jana Evangelisty Purkyně w Ústiju nad Labem diplomowe dźěło »Wzajomne listowanje: J. V. Sládek – A. Černý« (Vzájemná korespondence: J. V. Sládek –A. Černý).
Magisterske dźěło wobsahuje 31 tekstologisce wobdźěłanych listow a lisćikow z lět 1888 do 1911. W zawostajenstwje Adolfa Černeho w archiwje Akademije wědomosćow ČR w Praze je 21 dokumentow Sládekoweje korespondency. W zawostajenstwje Josefa Václava Sládeka w literarnym archiwje na Strahowje w Praze pak je so jenož dźesać listow Černeho wobchowało.
Sládek (1845–1912) bě čěski basnik, spisowaćel, žurnalist, nowinar a přełožowar. Bě sobustaw Čěskeje akademije wědomosćow a wuměłstwa. Černý nawjaza pisomny kontakt ze Sládekom w juniju lěta 1888, zo by mjez druhim móhł w čěskim literarnym časopisu Lumír, kotryž Sládek redigowaše, publikować wuslědki swojeho slědźenja z wobłuka serbskeho pismowstwa a folklory. Nimo toho pak informowaše Černý Sládeka wo kulturnych podawkach w Serbach a sćeleše jemu časopis Łužica, hdźež je tójšto Sládekowych basni w přełožkach Černeho wušło, na př. Njekhodź k nam (čo. 2, 1888) abo Makojčka (čo. 4, 1888). Z pomocu Sládeka wuda Černý 1895 w ediciji Sborník světové poezie w čěskim přełožku wuběrk pěsni Handrija Zejlerja z pomjenowanjom Výbor písní, kotraž wuńdźe w ediciji Světová poezie, kotruž wudawaše Čěska akademija wědomosćow a wuměłstwa. A runje Černeho přełožki Zejlerjowych basnjow wuwabichu zwadu mjez Černym a Sládekom. Běše to w lětomaj 1893 a 1894, hdyž Černý přełožki přihotowaše. Sládek, zeznajomiwši so postupnje z přełožkami Černeho, reagowaše na spočatku pozitiwnje a přirunowaše Zejlerja ze šotiskim basnikom Robertom Burnsom (1759–1796). Tójšto přełožkow Zejlerjowych pěsni wuńdźe 1894 samo w časopisu Lumír. Ale po dokładnišim zeznaću z přełožkami Černeho a Zejlerjowym tworjenjom skedźbni Sládek Černeho na to, zo přełožuje něšto, štož pola Zejlerja njeje. Njejedna so potajkim wo přełožk, ale swójske tworjenje, kotrež napodobnja Sládekowy stil přełožka Burnsoweje poezije. Wony přełožk bě z pomjenowanjom Výbor z písní a ballad w lěće 1892 tohorunja w Sborníku světové poezie wušoł. Černý čuješe so jara zranjeny. Sládek pak pokaza na posłowne wobroty a frazy, kotrež bě sam wužiwał při přełožowanju Burnsa. Naposledku dyrbješe Černý za knižne wudaće dźěl basnjow znowa přebasnić. Zwěsćili smy potajkim nowy fakt, zo eksistuja přełožki Černeho w dwojim wuhotowanju – w časopisu Lumír a w knižnym wudaću. Dalša zajimawa informacija nastupa Sládekowe myslički, zo je Zejler serbski Burns. Černý wuži tuto měnjenje něštokróć w swojich publikacijach wo serbskim basnistwje, ale ženje njenaspomni, zo bě problematiku serbskeho basnistwa konsultował z najwuznamnišim čěskim basnikom na proze 19. a 20. lětstotka.
Wot lěta 1895 wobmjezowaše so wzajomne listowanje mjez Černym a Sládekom jenož na čisće formalnu korespondencu.